Poznávací zájezd do Rakouska, Německa a na Šumavu

Ve dnech 22. – 26. dubna 2024 se 43 žáků naší školy zúčastnilo dlouho  očekávaného poznávacího zájezdu do Rakouska, Německa a na Šumavu, jehož cílem byla návštěva mnoha zajímavých míst – Vídně, Lipna, Hallstattu, Volar, Nového Údolí, Haidmühle, Lince a Melku.  

První den jsme si při procházce Vídní prohlédli Stephansdom, centrum města, budovu rakouského parlamentu a vídeňskou radnici. Navštívili jsme velmi zajímavé Přírodovědně – historické muzeum, kde si každý mohl vybrat nejatraktivnější a mnohdy i interaktivní expozice, ale na které jsme bohužel neměli tolik času, kolik bychom si přáli. Čekala nás totiž dlouhá vyhlídková jízda severem Rakouska do českého města Vyšší Brod – do hotelu Šumava a penzionu U Candrů, kde jsme měli základnu pro naše další cestování.

Druhý den jsme po vydatné snídani vyrazili směrem na Lipno. Náš cíl byla Stezka korunami stromů a Lipno. I když týden předtím jsme chodili v letních šatech a hřáli se na sluníčku, tady nás čekala sněhová vánice a celou zasněženou stezku jsme měli jen pro sebe. Někteří z nás poprvé za sezónu vytáhli lyžařské rukavice! Nemohly chybět ani zimní bundy, boty, šály a čepice. Naše společná fotka opravdu vypadala jako z lyžařského výcviku. Po mrazivém zážitku jsme se ohřáli v Papilonii – ráji motýlů, který byl vybudován přímo u přehrady. Na zpáteční cestě jsme se zastavili u Čertovy stěny a Čertových kamenů, které byly inspirací Bedřichu Smetanovi pro jeho slavnou operu. Po krátkém odpočinku na hotelu a v penzionu jsme se vydali na procházku k vyšebrodskému klášteru a k blízkým úchvatným vodopádům v lese za klášterem.

Třetího dne jsme cestou do Alp doufali v lepší počasí, ale zprvu nás provázel déšť a později sníh. Vrcholky Alp jsme při zastávce u krásného solného jezera Traunsee viděli v mlžném oparu. Po příjezdu do města Hallstatt, které dalo název slavné halštatské kultuře, jsme se vydali se ke stanici lanovky, jež nás vyvezla na horu Salzberg. Jízda lanovkou i pohled na město obklopené nádherným jezerem byly pro všechny opravdový zážitek. 

Další nezapomenutelné zážitky nám připravila prohlídka solných dolů se zábavným panem průvodcem, při které jsme mohli sledovat i videoprojekce o historii těžby soli, nálezu člověka zakonzervovaného solí a způsobu zpracování soli v dnešní době. Mohli jsme se svézt po dvou dřevěných hornických skluzavkách a na konci expozice nás k východu ze štoly odvezl speciální vláček. Poté jsme při procházce po zasněženém Salzbergu navštívili expozici halštatské kultury, prošli se po mostě nad hlubokým údolím a sjeli lanovkou zpět do centra města. Po hodinovém rozchodu kolem krásného solného jezera a ochutnání místních dobrot jsme se museli vydat na zpáteční cestu. Neradi jsme se s kouzelným Hallstattem loučili, ale cesta zpět do Vyššího Brodu byla daleká a v hotelu nás už čekala výborná večeře.

Čtvrtý den naše cesta pokračovala do šumavského města Volary. Zde jsme se seznámili s pohnutou historií tohoto místa a navštívili židovský hřbitov, kde je pohřbeno 95 židovských žen, které nacisté utýrali na samotném konci války na pochodu smrti. Prošli jsme se i k známým volarským menhirům a cestou jsme viděli ukázky alpské architektury a také nejstarší hrázděný dům v městečku.

Naše kroky po rozchodu směřovaly za silné sněhové vánice na vlakové nádraží, odkud jsme odjeli k poslední železniční zastávce v Čechách – Novému Údolí. Část cesty jsme kvůli výluce sice museli absolvovat náhradní autobusovou dopravou, ale i z autobusu jsme mohli dobře pozorovat krásnou šumavskou přírodu – v tento den opravdu hodně proměnlivou. Chvilku svítilo sluníčko, chvilku byla vánice, za chvíli déšť a potom zase sluníčko – případně v některých okamžicích všechno dohromady.

Z Nového Údolí jsme se vydali směrem k blízké hranici s Německem. Pěšky jsme si udělali procházku do nejbližšího městečka Haidmühle, prohlédli jsme si starobylý kostel, zopakovali německou slovní zásobu všeho, co vidíme kolem sebe, a nakoupili si většinou jedlé suvenýry v místní samoobsluze. Cesta zpět do České republiky byla prosluněná. Prohlédli jsme si i pozůstatky zátaras s ostnatým drátem a elektrickým vedením a strážní věže, které byly ponechány na části hranice jako připomínka toho, že v těchto místech bohužel přišlo o život mnoho lidí, kteří se pokusili z různých důvodů opustit republiku. Taková prostá procházka do Německa, kterou jsme zrovna podnikli, by byla před pár lety naprosto nemyslitelná. Paní učitelka, která by ji jako součást výletu chtěla v té neblahé době uspořádat, by se dostala rychle do jiného zařízení než do školy.

Poslední (tentokrát konečně úplně prosluněný) den patřil Linci, zejména muzeu budoucnosti Ars Electronica center. Zde se všichni mohli seznámit s moderními technologiemi a vynálezy 21. století a sami si některé z nich vyzkoušet. Po poutavém programu, při kterém jsme byli rozděleni do tří skupin a dověděli jsme se například zajímavosti o umělé inteligenci, činnosti lidského mozku a zhlédli krásné představení v 3D kině v rozlišení 8K, jsme se vydali do centra Lince, nakoupili suvenýry a prošli se po nábřeží Dunaje. Cestou domů jsme se ještě zastavili v největším rakouském klášteře Melk, který byl v pátek odpoledne téměř prázdný a my jsme si mohli naplno a v klidu vychutnat jeho majestátní atmosféru. 

Během našeho zájezdu žáci postupně vyplnili sedm pracovních listů o Rakousku, Německu a všech navštívených místech a za zodpovězené otázky dostali sladkou odměnu. K naší škole jsme dorazili pozdě večer sice unaveni, ale plni zážitků. Děkuji našemu panu řidiči Davidu Petříkovi, který nás svým Magic Busem vozil bezpečně po celou dobu zájezdu a nikdy neztratil svou dobrou náladu. Také děkuji svým milým kolegyním – paní učitelce Juráňové a Matějkové - za účinnou pomoc při organizaci zájezdu, jeho realizaci a velkou podporu. Oceňuji také všechny žáky, kteří absolvovali zájezd s cílem poznat nová zajímavá místa, prožít pěkné chvíle se svými spolužáky, naučit se další německá slovíčka, získat spoustu informací a ty si zařadit do patřičných souvislostí.

Katka Česalová